Čínská medicína podle nemocí - vyhledávání dle potíží

Na Stránkách čínské medicíny naleznete vyhledávání dle jednotlivých potíží - nemocí. Na stránce vyhledejte požadovanou potíž - nemoc TCM a klikem na její název se zobrazí vhodné produkty tradiční čínské medicíny. Potíže - nemoci TCM jsou na Stránkách čínské medicíny srovnány dle abecedy. Tradiční čínská medicína (TCM) podle nemocí, vyhledávání dle potíží. 

Co je to tradiční čínská medicína (TCM)

Tradiční čínská medicína (TCM) má své kořeny ve staré taoistické filozofii, která se objevila v Číně někdy před 3 000 lety. Taoisté věřili, že vesmír je nekonečným předivem složitých a neustále se proměňujících vzorců. Tyto vzorce se vyjadřují prostřednictvím dvou protichůdných, zároveň však vzájemně se doplňujících prasil jin a jang, které my lidé vnímáme jako různé protikladné kvality, například jako den a noc, teplo a zima, nadbytek a nedostatek, zevnějšek a vnitřek, činnost a odpočinek. Vzájemné působení mezi těmito protiklady utkává velkolepé vesmírné vzorce. Každý přírodní jev v sobě vykazuje různé kombinace jinu a jangu. Nic v sobě nenese pouze jeden z nich a jeden nemá význam bez druhého. Aby bylo tělo zdravé, musí v něm stejně jako v přírodě existovat přirozená rovnováha jinu a jangu. Je-li tato rovnováha narušena, dochází k poruchám a nemoci.

Čínská medicína nabízí zcela jiný přístup k chápání lidského těla, než známe my. V tradiční čínské medicíně (TCM) je zdraví nazíráno jako stav dokonalého dobrého zdravotního stavu - zcela v protikladu k západní medicíně, která definuje zdraví pouze jako „nepřítomnost nemoci“.

Západní medicína klade důraz na materiální struktury těla. Anatomie a fyziologie dopodrobna zkoumá stavbu tkání k těm nejmenším jednotkám – buňkám, a dokonce miniaturním molekulám. Základem moderní medicíny je tato strukturní mapa. Naproti tomu model tradiční čínské medicíny (TCM) vychází spíše z procesu než ze struktury. Lidské tělo je vnímáno jako energetický systém, v němž vzájemně spolupůsobí nejrůznější substance – například čchi, krev, či šťávy – a vytvářejí fyzický organismus. Mezi všemi těmito substancemi je nejdůležitější čchi. Jedná se o vitální esenci, která je zčásti hmotná a zčásti energetická. Čchi proudí tělem v uzavřené soustavě kanálů či drah, v takzvaných meridiánech. Tato meridiánová síť umožňuje čchi pronikat ke všem tkáním a orgánům a přinášet výživu, teplo a sílu do všech částí těla. Je-li její proudění oslabeno či blokováno, projeví se následná nerovnováha v nemoci.

Ačkoli se meridiány nacházejí hluboko v tkáních, lze k nim pronikat přes určité body na povrchu kůže. Prostřednictvím těchto bodů může praktik tradiční čínské medicíny (TCM) manipulovat s průtokem čchi pomocí tlaku, tepla nebo jehly, a tímto způsobem dodávat vitální esenci orgánům, které ji potřebují. Obecně řečeno, cílem tradiční čínské medicíny (TCM) je regulace čchi a ostatních tělních substancí tak, aby byl zajištěn jejich optimální pohyb a udržovala se rovnováha jinu a jangu. Tradiční čínská medicína (TCM) funguje na zcela odlišných principech než západní lékařská věda, protože se nezabývá nemocí, nýbrž člověkem, který se automaticky zbavuje dysfunkcí navozením vnitřní harmonie.

Západní medicína se spoléhá na moderní techniku – od fonendoskopu až třeba po CT – jejímž prostřednictvím monitoruje pacientovy fyzikální, chemické a patologické stavy, na jejichž hodnotách pak staví diagnózu. I v tradiční čínské medicíně (TCM) se za tisíciletí jejího vývoje ustálily nejrozmanitější techniky, mezi něž patří sledování, naslouchání, čichový dojem, dotek a dotazování. S využitím těchto způsobů analyzuje čínský lékař získávané informace a dospívá k diagnóze. Nesnaží se dojít ke konkrétnímu názvu nemoci, jak by učinil západní lékař, ale zaměřuje se na určité typy nerovnováhy, které se v těle projevují, například na zvláštní druhy nedostatku či přebytku jinové energie. Na základě této diagnózy pak sestaví individuální léčebný plán.

Tradiční čínská medicína spočívá v představě, že celé lidstvo je součástí přírodního prostředí a že zdraví nebo rovnováhy může být dosaženo jen tehdy, když se člověk drží přírodních zákonů a přizpůsobí se klimatu, právě trvajícímu ročnímu období a geografickému okolí. To je filozofie tao, způsobu života, kterého se lidé drželi ještě, než byla napsána Huang Ti Nei Ging. Číňané věřili (a věří ještě dnes), že žádná forma vnější medicíny nebo ošetření nemůže vyrovnat stres, který zatěžuje tělo, duši a ducha, když se náš život dostane z harmonického toku tao. Pojem jin a jang a učení o pěti prvcích se vyvinuly ze starých čínských rituálů, v nichž se ujasňovala věčná, cyklická proměna přírody. Na těchto pojmech spočívá celá čínská medicína.

Pět prvků nebo fází podle tradiční čínské medicíny (TCM)

Tsu Yen platí za autora učení o pěti prvcích (čínské pojmy ovšem neobsahují přesně vzato prvky, nýbrž spíš „pohyby“ nebo „fáze“). Těchto pět prvků jsou dřevo, oheň, země, kov a voda. Jsou spojeny s různými ročními obdobími stejně jako s orgány lidského těla. Když porozumíme těmto prvkům nebo fázím, jsme schopni vyrovnat extrémy každého jednotlivého ročního období. Poznáme, jak z každého z nich můžeme udělat to nejlepší. S ročními obdobími jsou ve vztahu naše vnitřní orgány, ale také barvy a odstíny chuti, abychom jmenovali jen několik asociací. To všechno působí na naše zdraví a dobrý zdravotní stav.

Fáze dřeva patří k jaru, k době, která přináší růst a nové síly. Potom následuje prvek ohně v létě, roční době hojnosti, v níž se realizují ideje, které kvetly na jaře. Fáze země nastupuje v pozdním létě, je to doba sklizně, v níž můžeme mít užitek ze semen, která byla zaseta v předjaří. Kov je spojen s podzimem, s dobou odumírání, když se příroda pozvolna začíná připravovat na zimu a vtahuje své síly dovnitř. V zimních měsících spí životní síla přírody v prvku vody, jako skryté semeno, které ještě pořád leží v zemi a čeká na to, že se na jaře otevře, aby koloběh začal znovu.

V teorii pěti prvků existují dva důležité cykly: Cyklus Sheng příčiny a působení a Ko-cyklus vzájemných zábran mezi prvky.

Koloběh působení Sheng

Čchi, životní síla, putuje od jednoho prvku k druhému: Voda vyživuje rostliny a stromy a vyrábí dřevo. Dřevo může být zapáleno, a tak vznikne oheň. Oheň zanechá popel, který přijme země. Země obsahuje rudy, z nichž povstává kov. Kov (všeobecně minerály) obohacuje vodu. Stejné pořadí uvnitř koloběhu platí i pro nejdůležitější orgány (kterým se v čínské medicíně říká jinové orgány). Když tedy voda vyživuje dřevo, znamená to také, že ledviny, jinový orgán prvku vody, přispívají k výživě jater a posilují jejich energii. Posílením jater (dřevo) se vytvoří krev, která se, jak známo, hromadí v tomto orgánu. Krev potřebuje pak jinový orgán prvku ohně - srdce, a proto hraje krev pro srdce důležitou roli. Ohňová energie srdce podporuje slezinu, jinový orgán prvku země, když dává k dispozici potřebné horko a energii, které podporují slezinu v její funkci ve zpracování potravy. Potom vyživuje slezina kov, když přivádí vyprodukovanou podstatu nahoru a spojuje ji se vzduchem z plic, aby vytvořila čisté čchi. Plíce, jinový orgán prvku kovu, hrají pak důležitou roli pro ledviny, když vysílají vlhké čchi, energii, která se hromadí v ledvinách. Nemoci, při nichž dochází ke slabosti nebo „nedostatku“, sledují normálně cestu cyklu sheng, v němž slabé dítě příliš vysává „matku“ a tímto způsobem vyčerpává její silové rezervy.

V západní medicíně sestává první reakce normálně v tom, že se léčí bezprostřední a zřejmé symptomy nemoci. Když však do toho nahlédneme trochu důkladněji a přijdeme na to, proč tělo vyrobilo tyto symptomy, můžeme se možná naučit léčit příčinu problému a nejen symptomy. To je tedy důvod, proč je tak důležité pochopit, kde leží „matka“ nemoci. Když podle čínské medicíny léčíme skutečnou příčinu nerovnováhy, můžeme znovu vytvořit harmonii ve všech mezi sebou spojených orgánech.

Ko-cyklus neboli cyklus vzájemných zábran. Tento cyklus zabraňuje vztahům mezi různými prvky:

Voda může zemi oloupit o její výživné látky. Země vsakuje vodu, rozvádí ji a ponechává si ji v sobě. Voda může uhasit oheň, oheň může roztavit kov. Kov má moc nad dřevem, protože kovové nástroje mohou rozřezat stromy. Tento systém použijeme nyní na orgány: tak může například problém začít v prvku dřeva, v játrech. Když není tento problém zjištěn, naruší slezinu a trávení (země), které pak uvede do stavu nerovnováhy ledviny (voda). Další prvek v Ko-cyklu je oheň. Nyní se disharmonie rozšíří na srdce a potom i na plíce (kov). Dbejte na spojení srdce a ledvin, když cyklus Ko sleduje stezku ničení. To je potvrzeno i v západní medicíně, neboť přílišné shromažďování tekutiny oslabuje srdce, a proto se předepisují odvodňovací prostředky.

Teorie pěti prvků ukazuje tedy vztah orgánů a fází všeobecně. Existují ještě jiné interpretace těchto cyklů, ale obě výše jmenované jsou nejběžnější a nejakceptovanější teorie.

Vztahy mezi různými orgány jsou ovšem často velmi komplexní. Když se dostane z rovnováhy jen jeden prvek, je to jednoduché. Ale když je nemoc chronická, jsou většinou ve větší nebo menší míře narušeny všechny důležité vnitřní orgány. Sice bude ještě pořád existovat hlavní příčina, „matka“ nemoci, ale některé orgány vyvinuly možná jako reakci na nemoc přehnaně aktivní model, zatímco ostatní možná vykazují známky slabosti.

Osm principů

V tradiční čínské medicíně existují čtyři protikladné kategorie, které pomáhají lékaři při tom, aby pochopil skutečnou podstatu nemoci nebo nerovnováhy: vnitřní a vnější, horko a chlad,  přebytek a nedostatek, jin a jang.

Tyto kategorie se mohou vyskytnout v mnoha různých kombinacích.

Vnitřní a vnější

Tím můžeme vysvětlit příčinu nemoci - odkud přišla a kde skutečně v těle leží. Vnitřní nemoci mohly vzniknout z emocionálních poruch, tedy kupříkladu skrze dlouhotrvající zármutek, strach, zlost atd. A normálně se vyvíjejí pomalu. Jsou spíše chronické a trvají déle než vnější nemoci. Vnější choroba je většinou akutní a spočívá ve vnějších příčinách, jako třeba na „šesti škodlivých vlivech“: horku, letním horku, suchosti, větru, chladu a vlhkosti. Později uvidíte, že jsou tyto vlivy spojeny s prvky a s orgány. Tak může například přebytek chladu poškodit prvek ledviny/ voda, přebytek horka může narušit prvek srdce/oheň atd. Když jsou tělo a jeho čchi, jeho energie, silné, je dotyčná osoba méně citlivá na vnější vlivy. Když však už v těle existuje nerovnováha a slabost, nedostatek čchi, tak dotyčná osoba mnohem dřív přitáhne nemoc.

Horko a chlad

Tyto dva pojmy především popisují, jestli tělo vykazuje symptomy „chladu“ - například nízkou tělesnou teplotu, bledou barvu obličeje, bledou moč, měkkou řídkou stolici a potřebu horkých nápojů a teplého okolí, nebo zda ukazuje symptomy „horka“ - takové osoby cítí často vnitřní horko, mají červenou barvu obličeje, žízní po studených nápojích, čerstvém vzduchu, potřebují chladnou teplotu okolí a často mají tmavou moč nebo zácpu.

Když člověk kupříkladu vykazuje symptomy chladu, je potřeba mu doporučit zahřívající byliny a jídla. Syrové potraviny a studené nápoje nejsou naproti tomu pro nemoci tohoto druhu vhodné, protože žaludek musí studenou potravu zahřívat, a přitom spotřebuje ještě víc čchi, aby ji strávil. To by dotyčného ještě více oslabilo.

Přebytek a nedostatek

Tento protiklad je v čínské medicíně mimořádně důležitý a může upozornit na působení, které má nemoc na tělo. Když už je pacient slabý, bude mít pravděpodobně další symptomy nedostatku, jako např. únavu, nechutenství, měkký, tichý hlas a svalovou ochablost. Kdo naopak jeví známky přebytku, bude trpět i nadměrnou aktivitou tělesných funkcí, jako např. hlučným hlasem nebo prudkým dechem. Protože je poslední typ v podstatě vzato silnější, bude dotyčná osoba disponovat dostatečnou energií čchi, aby vytvořila silnou reakci na patogenní faktory, a proto bude vykazovat i jasnější symptomy. Zde je důležité, že pacient s „přebytkem“ má na sobě jasnější znamení nemoci, pacient s „nedostatkem“ je však v kritičtějším stavu a musí být uchráněn před tím, aby nebyl ještě více oslaben.

Životní styl

Náš životní styl a jeho účinky na naše zdraví jsou velmi důležité faktory v čínské medicíně, především v oblasti výživy, tělesného pohybu a sexuální aktivity. Výživu berou většinou ve všech kulturách velmi vážně a Číňané zde netvoří výjimku, jak ukazuje citát z Nei Ging: „Když je podstata podvyživená, má být potravou znovu naplněná.“ Čínská doporučení o výživě jsou v jistém smyslu celostní a zaměřená především na to, aby vyléčila mnohé rozšířené choroby od zácpy a průjmu až k nachlazením a kožním problémům. Čínský přístup k výživě je mnohem obsáhlejší než západní, protože pochází z doby, kdy potraviny ještě nebyly klasifikovány s ohledem na obsah bílkovin, tuku, uhlohydrátů a výživové hodnoty. Číňané upírali pozornost na různé kvality a hlavní účinky rozmanitých jídel. S těmito vědomostmi se pak snažili vytvořit rovnováhu. Tomuto přístupu se říká také „výživová energetika“. Stanovuje, že všechna jídla mají určité vlastnosti a účinek na tělo.

Pohyb je důležitý, ale musí k němu docházet vyváženě. Přiměřená tělesná cvičení uvedou do chodu tok tělesné energie, nadměrná námaha může naopak naši životně důležitou energii, která se ukládá v ledvinách, vyčerpat, a tak tělo oslabit. Je velmi důležité porozumět pojmům protikladu a vyvážit klid a aktivitu. Ve smyslu tradiční čínské medicíny může například i přemíra sexuality tělo poškodit, a tak oslabit naši vitalitu a úroveň energie.

Tradiční čínská medicína (TCM) má stejně jako jeho západní protějšek své přednosti i zápory. Často se oba systémy dobře vzájemně doplňují a mění si své vedoucí úlohy. Jeden léčebný systém se může stát doplňkovou léčbou druhého v závislosti na klinickém stavu pacienta, vzájemná integrace obou je tedy užitečným klíčem pro celkové zdraví. Při akutních stavech hraje prim západní medicína, při mnoha chronických potížích zase pomohou spíše produkty tradiční čínské medicíny (TCM).

Fytoterape

Fytoterape neboli využívání bylin k léčbě nemocí má v Číně dlouhou tradici přesahující neuvěřitelných 4 000 let. Podle jedné staré čínské legendy žil kdysi muž jménem Šen Nong – z něhož se později stal bůh rolníků – který okusil na stovky nejrůznějších rostlin, aby poznal jejich léčivé účinky. V průběhu tisíciletí nashromáždili Číňané obrovské zkušenosti a vytvořili jedinečný farmaceutický systém, který se ukázal být vůbec nejlepší přírodní terapií při léčbě všech možných nemocí.

Do označení „čínské byliny“ nepatří pouze rostliny, ale také třeba minerály. Rozdělují se do pěti energetických tříd: studené, chladivé, horké, teplé a neutrální, a mají pět chuťových vlastností: kyselou (svíravou), sladkou, hořkou, slanou a palčivou. Chuti a energetické vlastnosti určují terapeutický účinek bylin.

Konkrétní směs bylinek naleznete ve vyhledávání dle potíží - čínská medicína podle nemocí.

V jaké podobě lze produkty z čínských bylinek používat?

Bylinné tinktury – někdy se byliny či jejich směsi luhují ve vodě nebo alkoholu, aby se z nich po určité době extrahovaly účinné složky. Tinktura je tekutý bylinný extrakt podávaný v lahvičkách.

Patentní byliny – řada klasických receptur tradiční čínské medicíny (TCM) doznala díky své osvědčené účinnosti masového rozšíření, takže se produkty vyrábí průmyslově v tzv. patentní formě jako bylinné tablety, bylinné kuličky, masti, náplasti či spreje. Odtud pochází často užívaný název patentní medicína.

Léčivé houby

Vitální, medicinální či léčivé houby jsou dalším důležitým opěrným produktem v léčbě pomocí tradiční čínské medicíny (TCM). Léčivé houby jsou velmi specifické organismy, které mají schopnost ovlivnit velmi široké spektrum různých problémů, které mohou být i zdánlivě různorodé. Umí pomoci u psychických potíží, diabetu, různých typů rakoviny či například autoimunitních problémů. To je něco, co například byliny nebo směsi bylin většinou nedokáží.  Proto jsou vitální neboli léčivé houby v léčbě tradiční čínskou medicínou (TCM) od jejího prvopočátku tak ceněné a produkty z těchto hub tak oblíbené.

Podrobnosti o tom, která léčivá houby je vhodná, na kterou potíž či nemoc naleznete ve vyhledávání dle potíží - čínská medicína podle nemocí.

Dietetika

Lék a strava vychází z každodenní zkušenosti, praví jedno staré čínské úsloví. Pojetí řádné stravy jako terapie má již velmi dávnou tradici. V lékařském spise legendárního Žlutého císaře, který je jakousi ústavou klasické čínské medicíny a který vznikl někdy před 3 000 lety, je zaznamenáno hned několik stravovacích předpisů. Od té doby se v čínské medicíně nashromáždilo obrovské množství znalostí o terapeutických vlastnostech jednotlivých potravin, především obilovin, zeleniny, ovoce, ořechů a tkání suchozemských a mořských živočichů.