Na Stránkách čínské medicíny naleznete vyhledávání dle jednotlivých potíží - nemocí. Na stránce vyhledejte požadovanou potíž - nemoc TCM a klikem na její název se zobrazí vhodné produkty tradiční čínské medicíny. Potíže - nemoci TCM jsou na Stránkách čínské medicíny srovnány dle abecedy. TCM podle nemocí, potíží. 

Co je to tradiční čínská medicína (TCM)

Tradiční čínská medicína (TCM) má své kořeny ve staré taoistické filozofii, která se objevila v Číně někdy před 3 000 lety. Taoisté věřili, že vesmír je nekonečným předivem složitých a neustále se proměňujících vzorců. Tyto vzorce se vyjadřují prostřednictvím dvou protichůdných, zároveň však vzájemně se doplňujících prasil jin a jang, které my lidé vnímáme jako různé protikladné kvality, například jako den a noc, teplo a zima, nadbytek a nedostatek, zevnějšek a vnitřek, činnost a odpočinek. Vzájemné působení mezi těmito protiklady utkává velkolepé vesmírné vzorce. Každý přírodní jev v sobě vykazuje různé kombinace jinu a jangu. Nic v sobě nenese pouze jeden z nich a jeden nemá význam bez druhého. Aby bylo tělo zdravé, musí v něm stejně jako v přírodě existovat přirozená rovnováha jinu a jangu. Je-li tato rovnováha narušena, dochází k poruchám a nemoci.

Západní medicína klade důraz na materiální struktury těla. Anatomie a fyziologie dopodrobna zkoumá stavbu tkání k těm nejmenším jednotkám – buňkám, a dokonce miniaturním molekulám. Základem moderní medicíny je tato strukturní mapa. Naproti tomu model tradiční čínské medicíny (TCM) vychází spíše z procesu než ze struktury. Lidské tělo je vnímáno jako energetický systém, v němž vzájemně spolupůsobí nejrůznější substance – například čchi, krev, či šťávy – a vytvářejí fyzický organismus. Mezi všemi těmito substancemi je nejdůležitější čchi. Jedná se o vitální esenci, která je zčásti hmotná a zčásti energetická. Čchi proudí tělem v uzavřené soustavě kanálů či drah, v takzvaných meridiánech. Tato meridiánová síť umožňuje čchi pronikat ke všem tkáním a orgánům a přinášet výživu, teplo a sílu do všech částí těla. Je-li její proudění oslabeno či blokováno, projeví se následná nerovnováha v nemoci.

Západní medicína se spoléhá na moderní techniku – od fonendoskopu až třeba po CT – jejímž prostřednictvím monitoruje pacientovy fyzikální, chemické a patologické stavy, na jejichž hodnotách pak staví diagnózu. I v tradiční čínské medicíně (TCM) se za tisíciletí jejího vývoje ustálily nejrozmanitější techniky, mezi něž patří sledování, naslouchání, čichový dojem, dotek a dotazování. S využitím těchto způsobů analyzuje čínský lékař získávané informace a dospívá k diagnóze. Nesnaží se dojít ke konkrétnímu názvu nemoci, jak by učinil západní lékař, ale zaměřuje se na určité typy nerovnováhy, které se v těle projevují, například na zvláštní druhy nedostatku či přebytku jinové energie. Na základě této diagnózy pak sestaví individuální léčebný plán.

Ačkoli se meridiány nacházejí hluboko v tkáních, lze k nim pronikat přes určité body na povrchu kůže. Prostřednictvím těchto bodů může praktik tradiční čínské medicíny (TCM) manipulovat s průtokem čchi pomocí tlaku, tepla nebo jehly, a tímto způsobem dodávat vitální esenci orgánům, které ji potřebují. Obecně řečeno, cílem tradiční čínské medicíny (TCM) je regulace čchi a ostatních tělních substancí tak, aby byl zajištěn jejich optimální pohyb a udržovala se rovnováha jinu a jangu. Tradiční čínská medicína (TCM) funguje na zcela odlišných principech než západní lékařská věda, protože se nezabývá nemocí, nýbrž člověkem, který se automaticky zbavuje dysfunkcí navozením vnitřní harmonie.

Tradiční čínská medicína (TCM) má stejně jako jeho západní protějšek své přednosti i zápory. Často se oba systémy dobře vzájemně doplňují a mění si své vedoucí úlohy. Jeden léčebný systém se může stát doplňkovou léčbou druhého v závislosti na klinickém stavu pacienta, vzájemná integrace obou je tedy užitečným klíčem pro celkové zdraví. Při akutních stavech hraje prim západní medicína, při mnoha chronických potížích zase pomohou spíše produkty tradiční čínské medicíny (TCM).

Fytoterape

Fytoterape neboli využívání bylin k léčbě nemocí má v Číně dlouhou tradici přesahující neuvěřitelných 4 000 let. Podle jedné staré čínské legendy žil kdysi muž jménem Šen Nong – z něhož se později stal bůh rolníků – který okusil na stovky nejrůznějších rostlin, aby poznal jejich léčivé účinky. V průběhu tisíciletí nashromáždili Číňané obrovské zkušenosti a vytvořili jedinečný farmaceutický systém, který se ukázal být vůbec nejlepší přírodní terapií při léčbě všech možných nemocí.

Do označení „čínské byliny“ nepatří pouze rostliny, ale také třeba minerály. Rozdělují se do pěti energetických tříd: studené, chladivé, horké, teplé a neutrální, a mají pět chuťových vlastností: kyselou (svíravou), sladkou, hořkou, slanou a palčivou. Chuti a energetické vlastnosti určují terapeutický účinek bylin.

V jaké podobě lze produkty z čínských bylinek používat?

Bylinné tinktury – někdy se byliny či jejich směsi luhují ve vodě nebo alkoholu, aby se z nich po určité době extrahovaly účinné složky. Tinktura je tekutý bylinný extrakt podávaný v lahvičkách.

Patentní byliny – řada klasických receptur tradiční čínské medicíny (TCM) doznala díky své osvědčené účinnosti masového rozšíření, takže se produkty vyrábí průmyslově v tzv. patentní formě jako bylinné tablety, bylinné kuličky, masti, náplasti či spreje. Odtud pochází často užívaný název patentní medicína.

Vitální houby

Vitální, medicinální či léčivé houby jsou dalším důležitým opěrným produktem v léčbě pomocí tradiční čínské medicíny (TCM). Léčivé houby jsou velmi specifické organismy, které mají schopnost ovlivnit velmi široké spektrum různých problémů, které mohou být i zdánlivě různorodé. Umí pomoci u psychických potíží, diabetu, různých typů rakoviny či například autoimunitních problémů. To je něco, co například byliny nebo směsi bylin většinou nedokáží.  Proto jsou vitální neboli léčivé houby v léčbě tradiční čínskou medicínou (TCM) od jejího prvopočátku tak ceněné a produkty z těchto hub tak oblíbené.

Dietetika

Lék a strava vychází z každodenní zkušenosti, praví jedno staré čínské úsloví. Pojetí řádné stravy jako terapie má již velmi dávnou tradici. V lékařském spise legendárního Žlutého císaře, který je jakousi ústavou klasické čínské medicíny a který vznikl někdy před 3 000 lety, je zaznamenáno hned několik stravovacích předpisů. Od té doby se v čínské medicíně nashromáždilo obrovské množství znalostí o terapeutických vlastnostech jednotlivých potravin, především obilovin, zeleniny, ovoce, ořechů a tkání suchozemských a mořských živočichů.