Astma bronchiale je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest vyznačující se přecitlivělostí (tzv. hyperreaktivitou) průdušek. Obvykle přichází v záchvatech.

Průběh může být od velmi mírného s jen občasnými lehkými záchvaty až po těžký s trvalými dechovými obtížemi a častými i život ohrožujícími záchvaty dusnosti.

Hlavní příznaky

Dušnost, často v noci nebo časně ráno přicházející záchvaty obtížného výdechu s pískoty, prodlouženým výdechem (expiriem) a dráždivým kašlem, u některých pacientů i s ortopnoí.

Záchvat se často ohlásí suchým kašlem a vyvine se během několika málo minut. Pacient spontánně zaujímá ortopnoickou polohu.

Neklid, strach ze zadušení.

U těžkých záchvatů bývá hypoxémie (nedostatek kyslíku v krvi) se zmateností. Bývá tachykardie a dechová frekvence nad 25/min. Je to život ohrožující stav.

Existuje i atypické astma pouze s chronickým kašlem bez jakýchkoli dalších příznaků.

Záchvatovitý průběh je ale typický a odlišuje astma od ostatních plicních onemocnění, např. CHOPN.

Pacienta v astmatickém záchvatu musí vidět lékař.

RZP voláme pokud:

Je to pacientův první astmatický záchvat.

Pokud nefungují léky, které má pacient předepsané pro akutní stavy.

Se u pacienta dostaví strach ze zadušení, vyčerpání nebo zastřené vědomí.

Do příjezdu RZP necháme pacienta v pozici, která mu je příjemná, v žádném případě nepokládat! Uvolníme těsné oblečení a snažíme se pacienta uklidnit.

Patogeneze a průběh

Podstatou astmatu je trvalý zánět nebo alergická reakce v bronchiální sliznici. Ta je přecitlivělá a neúměrně silně reaguje na podráždění. Pokud k němu dojde, rozvine se astmatický záchvat. Příliš silná obranná reakce způsobí otok sliznice, vytváří se vazký hlen a dojde ke křečovitému stahu bronchiální stěny, tzv. bronchospasmu. Toto zúžení průdušky brání především výdechu a vzduch, který už je teď po předchozí výměně plynů chudý na kyslík, se hromadí v plicích. Plíce je tedy plná vzduchu a postižený přitom jen stěží dýchá.

Astma dělíme na tzv.

Alergické astma, u kterého dochází k přehnané imunitní reakci proti jinak zcela neškodným substancím, např. pylům, některým potravinám, srsti některých zvířat. Často se vyskytuje společně se sennou rýmou a atopickým ekzémem. Je i familiárně vázané a začíná obvykle do deseti let věku (není pravidlem).

Nealergické astma začíná spíše až u lidí nad čtyřicet let a rozvíjí se obvykle po infekci dýchacích cest. Záchvaty vyvolávají podněty jako fyzická námaha (tzv. námahové astma), chladný nebo horký vzduch, stres, tabákový kouř a řada chemikálií. Může být i nemocí z povolání nebo nežádoucím účinkem léků (acylpyrin, betablokátory).

Smíšené astma je kombinací obou výše uvedených.

Status asthmaticus

je nejtěžší formou astmatického záchvatu. Je to neustupující záchvat nebo série záchvatů přicházejících ve velmi krátkých odstupech. Je to velmi závažný stav často s nutností intubace - zajištění dýchacích cest trubicí a připojením na dýchací přístroj.

Komplikace astmatu

Status asthmaticus

Plicní emfyzém

Plicní hypertenze a cor pulmonale

Respirační insuficience

Vyšetření mimo akutní záchvat

Spirometrie při podezření na astma. Pokud je výsledek v pořádku, provádí se tzv. provokačni testy. Podáním určitých látek se pokusíme zúžení bronchů „vyprovokovat" a poznat na následném spirometrickém vyšetření.

Alergologické vyšetření.

Diagnóza

Podporuje ji přítomnost sezónní rýmy, nosních polypů, atopického ekzému v dětství. V rodinné anamnéze je častý výskyt alergických onemocnění. Pro diagnózu a zejména stanovení rozsahu onemocnění je důležité funkční vyšetření plic. Průkaz bronchiální obstrukce a její příznivé ovlivnění bronchodilatační léčbou (reverzibilní obstrukce) je pro bronchiální astma typickým průkazem. Kožní testy a stanovení specifických imunoglobulinů E usnadní průkaz alergenů, které se podílejí na rozvoji astmatu.

Eosinofilie či průkaz eosinofílů ve sputu, bronchiálním sekretu, diagnózu astmatu podporují. Při diagnostických nejasnostech je důležitý bronchoprovokační test s histaminem, acetylcholinem, potvrzující přítomnost bronchiální hyperreaktivity.

Stadia bronchiálního astmatu a terapie

Obecně platí, že by se pacienti měli maximálně vyvarovat kontaktu se spouštěčem záchvatů.

Zakazuje se kouření a užívání acylpyrinu a jemu podobných látkám jako potentních spouštěčů astmatických záchvatů.

U některých typů alergenů doporučujeme tzv. hyposenzibilizaci. Při ní je organismus pomalu zvykán na látku vyvolávající alergii vstřikováním malých množství alergenu pod kůži. Dávka je pozvolna zvyšována.

Doporučuje se očkovat proti chřipce a pneumokokům.

Další součástí terapie jsou dechová cvičení.

1.Intermitentní astma

Potíže maximálně lx za týden přes den, 2x měsíc v noci. Nepodává se žádná trvalá medikace, pouze akutně inhalační bronchodilatancia (tj. látky rozšiřující průdušky) při obtížích.

2.Lehké perzistující astma

Potíže přes den častěji než jednou týdně, ale ne denně, v noci častěji než 2x měsíc. Jako trvalá medikace se podává inhalační kortikoid.

3.Střední perzistující astma

Denní obtíže denně, noční 1x týden. Léčí se inhalačními kortikoidy a inhalačními bronchodilatancii.

4.Těžké perzistující astma

Trvalé potíže, značné omezení denní aktivity. Léčí se vysokými dávkami kortikoidů a bronchodilatancii.

Dušnost

Dušnost je subjektivně vnímaný pocit nedostatku vzduchu. Rozlišujeme různé typy dušnosti:

Námahovou dušnost lze dělit podle tělesné činnosti, která dechové obtíže vyvolá (chůze do schodů, rychlá chůze po rovině, běžná domácí činnost). Klidovou dušnost pociťuje nemocný, aniž se tělesně namáhá.

Záchvatovitá dušnost je náhle nastupující dušnost typická pro bronchiální astma, dušnost tohoto typu mizí spontánně nebo po léčbě. V mezidobí je nemocný bez obtíží na rozdíl od dušnosti, která je trvalá či případně progreduje.

Inspirační dušnost naznačuje překážku ve velkých cestách dýchacích, někdy je provázena chrčivým (stridorózním) dýcháním. Exspirační dušnost je známkou obstrukce periferních dýchacích cest, spolu s prodlouženým exspiriem je provázena sípavým dýcháním slyšitelným na dálku (distanční fenomény).

Podle rychlosti vzniku se rozlišuje dušnost akutní (aspirace cizího tělesa, pneumotorax) nebo chronická vznikající v průběhu týdnů až měsíců, pomalu progredující (intersticiální plicní fibróza, chronická obstrukční plicní nemoc).

Psychogenní dušnosti se označují dechové obtíže udávané nemocným bez objektivního zjištění příčiny. V tomto případě je nutné vyloučit i jiná, mimoplicní onemocněni, která dechové obtíže mohou navodit:

respirační onemocnění (emfyzém, restriktivní onemocnění, např. plicní fibróza, deformity hrudníku),

kardiovaskulární onemocnění (městnavá vada srdečni, plicní embolie),

neuromuskulámí onemocnění,

anémie,

acidóza,

psychogenní příčiny.

Přírodní léčba astmatu bronchiale, dušnosti, léčivé houby a bylinné směsi čínské medicíny, léčba astmatu přírodní cestou

Pokud potřebujete nalézt řešení dalších zdravotních problémů přejděte na stránku Vyhledávání podle potíží.