Pokud potřebujete nalézt řešení dalších zdravotních problémů přejděte na stránku Vyhledávání podle potíží.

Sterilita – neplodnost je definovaná jako neschopnost otěhotnět po dobu alespoň jednoho roku pres pravidelný nechráněný pohlavní styk.

Rozlišujeme sterilitu primární bez předchozího těhotenství a sterilitu sekundární, pokud žena v minulosti už aspoň jednou těhotná byla (bez ohledu na donošení či nedonošení plodu). V České republice se předpokládá 15 - 20 % sterilních párů, poměr ženské a mužské sterility je 1:1.

Jako infertilitu označujeme stav, kdy matka není schopna plod donosit, např. při opakovaných potratech.

Faktory ovlivňující plodnost

Čas početí. Optimální doba pro pohlavní styk je v rozmezí dva dny před a jeden den po ovulaci. Pravděpodobnost otěhotnění je pak zhruba 25 %.

Věk matky. Nejplodnější je období mezi 20–30 lety, po 35. roce schopnost otěhotnět významně klesá. Nad 45 let je šance na těhotenství téměř nulová.

Stres negativně ovlivňuje možnost početí. Patří k němu i stres z přílišné touhy otěhotnět.

Nadváha nebo naopak podvýživa ženy. Vliv těchto faktorů u mužů není jasný.

Vliv vnějších podmínek. U mužů vede ke snížení plodnosti zvýšená teplota ve varleti, např. při nošení příliš těsného oblečení. U žen má negativní vliv na cyklus a ovulaci vrcholový sport.

Nadměrný konzum alkoholu.

Abusus nikotinu narušuje u mužů tvorbu spermií, u žen snižuje schopnost zahnízdění oplozeného vajíčka v děloze a zvyšuje riziko potratů.

Nejčastější příčiny neplodnosti jsou:

Poruchy funkce vaječníků, např. při absenci ovulace, nedostatečné funkci žlutého tělíska, u polycystických ovarií (viz dále). Mohou být i psychicky podmíněné.

Neprůchodné vejcovody

Onemocnění nebo vývojové vady dělohy

Změny hlenu děložního čípku, protilátky proti spermiím aj.

Poruchy funkce štítné žlázy

Prolaktinom

Terapie kortikoidy

Neplodnost

Pokud žena dosud nikdy neotěhotněla, mluvíme o primární sterilitě. Je-li žena neplodná poté, co již předtím otěhotněla - ať již její gravidita skončila jakkoliv (porodem, potratem či mimoděložním těhotenstvím) - jde o sekun­dární sterilitu.

Neplodnost ženy je v 80 % případů následek anatomických nebo funkčních poruch rodidel. Tyto příčiny označujeme jako genitální. V menším počtu pří­padů jsou příčiny mimo reprodukční orgány, tj. extragenitální (např. psychogenní, celková onemocnění).

Genitální příčiny ženské neplodnosti

Ovariální faktor označuje změny činnosti vaječníků, které představují nejčastější příčinu poruch plodnosti (25 až 40 %). Vzniká při nich omezení nebo zástava tvorby zralých vajíček - tzv. anovulace, která je často doprová­zena nepravidelným menstruačním cyklem, někdy zvýšeným ochlupením (hirzutizmem), obezitou a dalšími poruchami. V některých případech je při ovulačních cyklech změněna funkce žlutého tělíska. Základní vyšetření (bazální teploty, cytologické vyšetření a hodnocení cervikálního sekretu) orien­tačně prokazují ovulaci, vyšetření hormonálních hladin v krvi navíc hodnotí hormonální činnost ovaria a jeho regulaci po ose talamus - hypofýza.

Také biopsie endometria (mikroabraze) podává nepřímý průkaz ovulace a funkce žlutého tělíska. Ultrazvukové vyšetření poskytuje informace o růstu folikulu a výšce děložní sliznice.

Tuboperitoneální faktor je také častou příčinou ženské neplodnosti (30 až 40 %). Nejvíce se na ní podílí poškození průchodnosti vejcovodů zánětem, poměrně často se vyskytuje také endometrióza, vzácněji vrozené vývojové va­dy v této oblasti. Tyto změny zabraňují proniknutí spermií k vajíčku a jeho oplození. Při neúplných pozánětlivých uzávěrech vejcovodů může vzniknout mimoděložní těhotenství.

Důležitý je průkaz průchodnosti vejcovodů, který se provádí hysterosalpingografií (HSG), kdy rtg kontrastní látkou zobrazujeme (vedle děložní du­tiny) vnitřní reliéf vejcovodu a také případně místo uzávěru. Informace o průchodnosti vejcovodů lze získat také insuflací plynu přes děložní hrdlo a děložní dutinu (kymoinsuflace) či stejnou cestou tekutinou (hydrotubace). V současnosti se v této indikaci provádí laparoskopie, při které se sleduje průnik barevné látky děložní dutinou a vejcovody do dutiny břišní. Navíc

lze objektivizovat nález v podbřišku a malé pánvi, případně zjistit další pří­činy neplodnosti a zároveň je řešit (např. srůsty v okolí vejcovodů a vaječ­níků).

Děložní faktor se podílí na neplodnosti 7 až 10 %. Jsou způsobovány morfologickými změnami dělohy jak vrozenými (septa, zdvojení a hypoplazie dě­lohy), tak získanými (myomatóza). Také vnitřní endometrióza (adenomyóza) a záněty děložní sliznice mohou následně způsobovat sterilitu.

Patologické změny se zjišťují hysterosalpingografií, hysteroskopicky nebo kyretáží, někdy se provádí laparoskopie.

Cervikální faktor se podílí na neplodnosti 4 až 7 %. Je představován jed­nak morfologickými změnami (stavy po rupturách a dalších poškozeních hrdla) a jednak změnami funkčními - především zánětlivými, které na sebe většinou vzájemně navazují. Časté jsou pak následné fyzikálně-chemické změny cervikálního hlenu, které mohou představovat vážnou překážku pro průchod spermií děložním hrdlem. Stejnou překážkou může být také poševní infekce.

Extragenitální příčiny ženské neplodnosti

Endokrinopatie - diabetes mellitus těžšího stupně, poruchy štítné žlázy, hyperfúnkce nadledvin - snižují, až zcela vylučují plodnost.

Imunologické příčiny spočívají v tvorbě antispermatozoidálních protilá­tek, ¡mobilizujících nebo jinak poškozujících spermie. Lze je prokázat v cervikálním hlenu, ve vejcovodech, ale i v krevním séru.

Protilátky v cervikálním hlenu se vyšetřují testy, prokazujícími ztrátu po­hyblivosti nebo shlukování spermií partnera v cervikálním hlenu vyšetřované ženy. Testuje se také chování spermií partnera v hlenu spolehlivě fertilní ženy a spermií fertilního muže v hlenu vyšetřované ženy. Tak je možné zjistit pro­tilátky v ejakulátu muže.

Psychogenní příčiny nesporně hrají významnou roli při neplodnosti. Ne­příznivý vliv má u mužů i žen dlouhodobý stres, stejně tak jako značné psy­chické vyčerpání. Naopak je známo, že ženy, které se po dlouholeté neúspěš­né léčbě rozhodly pro adopci dítěte, pak velice brzy otěhotněly. Proto je role psychiky v těchto otázkách intenzivně studována.

Věkový faktor je sice velmi individuální, přesto nelze opomenout věk obou partnerů. Šance třicetileté ženy poprvé otěhotnět je 30 %, třicetipětileté 11 % a čtyřicetileté 3 %. Naopak za optimum pro první těhotenství a porod je považováno období mezi dvacátým a třiadvacátým rokem včetně průběhu po­rodu. Je všeobecně známo, že s přibývajícím věkem stoupá také genetické ri­ziko pro plod.

Diagnostika a léčba neplodnosti dříve často probíhala izolovaně - o ženy pečovali gynekologové, mužskou sterilitu řešili sexuologové nebo urologové. Dnes je péče o neplodné páry řešena interdisciplinárně ve specializovaných zařízeních. Souběžně se u partnerů provádějí nejdříve neinvazivní diagnostic­ké postupy a pak teprve invazivní. Stejně koordinovaná je terapie páru - jedi­ně tak lze dosáhnout úspěšných výsledků.

Neplodnost - sterilita pohledem čínské medicíny, přírodní léčba, léčivé houby a bylinky

Přírodní léčba neplodnosti - sterility, léčivé houby a bylinné směsi čínské medicíny