Cukrovka, diabetes mellitus pohledem čínské medicíny, přírodní léčba, léčivé houby a bylinky

Léčivé houby zlepšují citlivost tkání na inzulín.

Při jejich užívají je nutná pravidelná kontrola hladiny cukru u lékaře.

Za podrobnější zmínku stojí Coprinus comatus neboli hnojník obecný. Dokáže přímo povzbuzovat uvolňování inzulínu slinivkou. Dalším přínosem je schopnost bioaktivních látek obsažených v této houbě bránit tvorbě plátů uvnitř cév, tyto pláty se u diabetiků významně podílejí na rozvoji následků, jako jsou ateroskleróza, případně polyneuropatie.

Z pohledu západní medicíny má Coprinus podobný účinek jako metformin, lék užívaný na cukrovku. Jedním z důvodů špatné regulace cukrů v krvi je velký nedostatek hořčíku. Hořčík je hlavním prvkem, který řídí působení enzymů, ovlivňuje faktor 5, který mění ADP (adenodifosfát) na ATP (adenotrifosfát). Faktor 5 se přisaje na buněčnou membránu, zásobuje membránu energií, aby výživné látky mohli pronikat do buňky. Pokud hořčík chybí, vstup cukrů do buňky je redukován a zvyšuje se hladina cukru v krvi. Pokud ho podáme, buněčná membrána přijímá více cukrů a hladina cukru ve vnějším prostředí může klesat.

Cukrovka (diabetes mellitus) je metabolická porucha se zvýšenou hladinou glukózy v plazmě, tzv. hyperglykémií. K té dochází, když buňky periferie nejsou schopné glukózu dostatečně přijímat. K jejímu vstupu do buněk je nutný inzulín, který je tvořen v buňkách pankreatu. Tyto buňky jsou nakupené v tzv. Langerhansových ostrůvcích. Pokud je inzulínu málo, nebo pokud na něj buňky v těle ztratí citlivost, rozvíjí se diabetes.

Normální hladina glukózy nalačno je 3,9 - 5,6 mmol/l.

Cukrovka je závažné onemocnění, které může vést k závažným akutním i pozdním komplikacím.

Rozlišujeme dva hlavní typy cukrovky:

Diabetes mellitus 1. typu s nedostatečnou tvorbou inzulínu. Příčinou je zničení buněk Langerhansových ostrůvků autoimunitním zánětem. Proč k tvorbě protilátek dojde, není úplně objasněné. Předpokládá se vliv prostředí, zejména virových infekcí, které se „trefí" do pacientů s geny usnadňujícími rozvoj cukrovky. Tento typ diabetů se projeví zpravidla už v dětství nebo u mladistvých.

Diabetes mellitus 2. typu, u kterého je alespoň ze začátku inzulínu dost, ale buňky jsou na něj méně citlivé (tzv. inzulínová rezistence). Roli v jeho vývoji hraje množství tukové tkáně v břišních partiích (u centrální obezity). Pankreas se tento stav snaží kompenzovat tím, že produkci inzulínu zvýší. Tím dojde po nějaké době k jejich vyčerpání a v konečné fázi se i u tohoto typu množství vytvářeného inzulínu snižuje. Onemocnění přichází ve vyšším věku, u obézních s nedostatkem pohybu a řadí se k chorobám blahobytu. Je také součástí metabolického syndromu.

Další formou je těhotenská cukrovka. Rozvíjí se v těhotenství a po porodu zpravidla odezní.

Příznaky cukrovky

Typ 1:

Příznaky se vyvíjí rychle.

Velká žízeň

Časté a hojné močení

Dehydratace

Únava, snížená výkonnost

Hubnutí

Bolesti hlavy

Typ 2:

Dlouho bez obtíží, pozvolný začátek

Časté infekce hlavně močových cest a kůže

Svědění kůže

Únava

Poruchy zraku

Žízeň a hojné močení se dostavují až v pozdějších stádiích a onemocnění se mnohdy projeví až svými komplikacemi

Patofyziologie

Glukóza působí osmoticky, to znamená, že na sebe váže vodu. Při jejích normálních plazmatických hladinách se filtruje ledvinami a hned se v nich vstřebává zpět do krve. Pokud jí ale do moči projde při hyperglykémii moc, ledviny ji vstřebat nestačí. Glukóza se močí vyloučí a spolu s ní i na ni navázaná voda. To vede ke zvýšenému močení, dehydrataci a zvýšenému pocitu žízně.

Protože k přesunu tekutin dochází i v oku, mohou vzniknout u akutní hyperglykémie poruchy zraku. V pokročilejších stádiích vychází poruchy zraku z pozdních komplikací diabetů (viz dále).

Sladké prostředí usnadňuje množení bakterií, což je jednou z příčin infekcí.

Diagnostika

Normální hladina glukózy v plazmě nalačno je 3,9 - 5,6 mmol/l.

Cukrovka se diagnostikuje, pokud hladina cukru nalačno opakovaně stoupne nad 7 mmol/l.

V rozmezí hodnot 5,7 - 6,9 mmol/l se běžně provádí tzv. orální glukózový toleranční test (oGTT). Pacientovi se nechá podle přesně definovaných podmínek vypít roztok cukru a po dvou hodinách se kontroluje hladina plazmatické glukózy. Podle výsledku se potom upřesňuje diagnóza. Při vyšších hodnotách mluvíme o diabetů, při nižších o poruše glukózové tolerance. Z ní se ale obvykle cukrovka později vyvine.

Důležitým parametrem u diabetiků je hladina glykovaného hemoglobinu HbA1c. Glukóza se v krvi v malém množství váže na hemoglobin. Čím vyšší koncentrace glukózy je, tím více glykovaného hemoglobinu vzniká. Hladina glykovaného hemoglobinu je určena průměrnou koncentrací cukru v posledních 4-8 týdnech. Vypovídá tak o účinnosti léčby a na diabetika také prozradí, jak dobře držel dietu. Pokud dochází ke glykaci hemoglobinu, dochází i ke glykaci jiných proteinů. Ty se ukládají v cévních stěnách, urychlují aterosklerózu a vznik pozdních komplikací.

Při zjištění diabetů se dále vyšetřuje, k jak pokročilým změnám ostatních orgánů před stanovením diagnózy už došlo.

Terapie

Cílem terapie je udržení glykovaného hemoglobinu pod hladinou maximálně 6 %, záleží na typu diabetů a přidružených onemocněních (normální hodnota je 2,8 - 4 %).

Terapie zahrnuje edukaci pacienta, příslušnou dietu, omezení dalších rizikových faktorů aterosklerózy, předcházení a terapii komplikací. Dále:

Diabetes mellitus 1. typu:

Inzulín - je hormon produkovaný B buňkami Langerhansových ostrůvků v pankreatu (slinivce  břišní) a zároveň život zachraňující lék u diabetiků 1. typu. Je velmi důležité správně vyvážit množství podávaného inzulínu s dietou a fyzickou aktivitou.

Existuje několik typů inzulínu podle délky působení (krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé inzulíny a jejich kombinace). Množství podávaného inzulínu se udává v tzv. mezinárodních jednotkách. Inzulín se píchá pod kůži (subkutánně), nejčastěji tzv. inzulínovým perem, na kterém se aplikované jednotky dají přesně nastavit.

Pokud se tímto způsobem nepodaří hladinu glukózy v krvi uspokojivě kontrolovat, je možné přejít na léčbu inzulínovou pumpou. Při ní má pacient pod kůži zavedený tenký katétr, který přivádí inzulín kontinuálně.

Diabetes mellitus 2. typu:

Normalizace hmotnosti - u diabetů II zvyšuje zhubnutí citlivost buněk na inzulín

Dostatek pohybu

Perorální antidiabetika. Mezi hlavní skupiny patří tzv. biguanidy - metformin (např. Glucophage, Siofor). Mají několik stupňů účinku - zpomalují vstřebávání glukózy ze střeva, snižují tvorbu glukózy v játrech, podporují vstup glukózy z krve do svalů aj. Další významnou skupinou léků jsou deriváty sulfonylmočoviny (např. glimepirid - Oltar), které zvyšují výdej inzulínu z pankreatických buněk.

Pokud uvedená léčba nestačí, podává se i u diabetů 2 typu inzulín. Všichni pacienti, kteří se inzulínem léčí (diabetici 1. i 2. typu), se v rámci edukace přesně naučí, jak s ním pracovat a jak jeho dávky upravovat vzhledem k aktuálním naměřeným hodnotám glukózy. Pacient je měří denně doma sám pomocí ambulantního glukometru.

Každý pacient s dobře nastavenou léčbou by měl být přesto minimálně čtyřikrát za rok zkontrolován diabetologem nebo internistou. Zároveň si pacient vede průkaz diabetika, do kterého se zaznamenává medikace a hodnoty krevního cukru. Diabetik ho má stále u sebe, aby se v něm zdravotníci mohli v případě nouzových situací rychle zorientovat.

Prognóza

diabetiků závisí na pozdních komplikacích onemocnění. Čím lépe je hladina krevního cukru kontrolovaná, tím později nastupují

AKUTNÍ KOMPLIKACE CUKROVKY

DIABETICKÉ KÓMA

je život ohrožující stav s podstatně zvýšenou hladinou glukózy (hyperglykémií), často až k hodnotám kolem 40 mmol/l.

Varovnými signály jsou:

Zhoršující se žízeň

Narůstající množství moči

Slabost, únava

Nevolnost, zvracení

Zhoršující se poruchy vědomí až do kómatu

Mohou být bolesti břicha a acetonový zápach z úst

Může se vyvinout u obou typů diabetů, příčinou je nedostatek inzulínu. Spouštěcím faktorem může být např. chyba v dietě, v užití medikamentů nebo také infekce.

U diabetika s počínající poruchou vědomí (zmatenost, porucha koncentrace...) nelze bez laboratorního vyšetření rozlišit, jestli jde o hyper- nebo hypoglykémii, jejich příznaky jsou podobné. V rámci prvních opatření podáme cukr, protože pokud se jedná o hypoglykémii, můžeme stav velmi rychle zlepšit, pokud jde o hyperglykémií, menší dávkou glukózy stav už příliš nezhoršíme.

Terapie

probíhá na jednotce intenzivní péče. Pacienti dostávají nitrožilně inzulín a tekutiny.

HYPOGLYKÉMIE

je stav s hodnotami glykémie pod 2,8 mmol/l. I z hypoglykémie se může vyvinout kóma.

Hlavní příčinou je předávkování inzulínem nebo perorálními antidiabetiky. Hypoglykémie může u diabetiků vzniknout také z nedostatečného přísunu potravy nebo při akutním abúzu alkoholu.

Hlavní příznaky

se rozvíjejí rychle, často během několika minut:

Neklid, třes

Tachykardie

Pocení

Velký hlad s chutí hlavně na sladké

Zmatenost, nápadné změny psychiky

Křeče

V rámci akutních opatření podáme cukr (sladký čaj, kostku cukru, Colu.). Pacient se zastřeným vědomím by neměl pít pro riziko vdechnutí tekutin. Pokud se jeho stav během několika málo minut nezlepší, voláme RZP.

Rizikem jsou hlavně perorální antidiabetika a dlouhodobé inzulíny, protože účinkují déle a opakované hypoglykémie hrozí, dokud jejich účinek neodezní.

POZDNÍ KOMPLIKACE CUKROVKY

jsou rozhodující pro kvalitu i délku života. Vznikají na podkladě dlouhodobě zvýšených glykémií, proto je důležité hladiny krevního cukru dlouhodobě udržovat pod kontrolou.

Urychlení aterosklerózy s rizikem srdečního infarktu, CMP, ischemické choroby dolních končetin, bércových vředů. Riziko těchto onemocnění dále stoupá s kouřením a nedostatečně léčenou hypertenzí.

Mikroangiopatie, tj. poškození kapilár. Je podkladem:

Diabetické retinopatie, tj. poškození sítnice. V cévách sítnice dochází ke změnám s následným krvácením, jizvením a jejím odlučováním. Retinopatie je v průmyslových zemích nejčastější příčinou slepoty u lidí mezi 40 - 75 lety.

Diabetické nefropatie, tj. poškození ledvin. Může vést až k dialýze.

Diabetická polyneuropatie. Dlouhodobě zvýšené glykémie vedou i k poškození nervů. Příznaky jsou poruchy citlivosti, bolesti, částečné obrny aj. Postihuje hlavně nohy. Protože zvýšená koncentrace glukózy poškozuje i vegetativní nervový systém, může vést ke snížení střevní peristaltiky, poruchám krevního oběhu, erektilním dysfunkcím aj. Nebezpečný je průběh srdečního infarktu - při poškození nervů, které vedou bolest, ho pacient necítí.

Diabetická noha. Jako příčina zde hraje roli ateroskleróza, mikroangiopatie i polyneuropatie. Místa otlaku nebo drobné ranky na nohou zůstanou bez povšimnutí a vedou rychle k infekcím a nekrózám (tj. odumření tkáně). V krajních případech je nutná amputace. Pacienti by si proto měli nohy denně kontrolovat, nosit ortopedicky vhodnou obuv a dbát pečlivě o hygienu.